Z ničeho nic se mezi přítomnými objevil Kakashi.

„Čekal" jsem deset minut na cvičišti a vy nikde, tak jsem si myslel, že třeba trénujete sami v parku, ale tohle předčilo všechny mé předtuchy. No co můžeme trénovat tu." Kakashi pokývl na Hinátu a Kibu, ti se v okamžiku vypařili. Zbylí se postavili naproti Kakashimu a čekali co se bude dít. Tsurugi trochu nejistě zarývala nehty jedné ruky do druhé.

„Tak Tsurugi ukaž nám nějáké svoje techniky."  Poručil Kakashi. Tsurugi jen vyděšeně stála.

„Chceš tím naznačit, že neumíš žádné jutsu? A umíš tedy aspoň vyvolat Chakru?" Začínal se vyptávat Kakashi. Tsurugi se začervenala a poté se zeptala.

„Co je to chakra?"

Tuto otázku málem Sakura a Kakashi nepřežili, Naruto začal nepříčetně smát. Tsurugi vypadala, jako by mněla místo hlavy rajče.

„Tsurugi na." Řekl tiše Sai a podal jí nějaký svitek.

„Mnělo by tu bít všechno co teď potřebuješ."

Tsurugi s nejistým úsměvem svitek přijala.

Mezitím co Tsurugi pročítala svitek a nesčetněkrát se ohlídla na své nové přátele, co to dělají za úžasné věci, uběhly skoro dvě hodiny.

„Myslím, že bych to asi mohla zkusit." Řekla trochu nejistě Tsurugi po tom co vrátila svitek Saiovi.

Tsurugi zaujala pevný postoj a založila ruce do pečetě ovce. Nad zavřenými očima, které obvykle zářili barvou nové čepele, se jí soustředěně vráštilo obočí. Chvíli co chvíli se roztřepala, bylo vidět, že jí to stojí mnoho sil. Jednou to vypadalo, že už to vzdá, ale přece jen ustála a po době, která Tsurugi připadala nekonečná, kolem ní začalo pomalu vířit listí. Prach se jí zvedal od nohou a proplétal se jí rudými vlasy. Za okamžik z ní začala plynout modrá chakra, byla sice sotva postřehnutelná, ale byla cítit její vražedná síla. Chakra neustále nabývala na síle, když už obklopovala celou Tsurugi z ničeho nic zmizela. Sai jen tak tak stačil zachytit Tsurugi, při nebezpečně vypadajícím pádu. Tsurugi jemně oddechovala a na tváři ji hrál pokojný úsměv. Sai ji opatrně opřel o nejbližší strom, odhrnul jí pramen vlasů, který ji právě spadl do obličeje. Poté se vrátil ke zbytku týmu a dál pokračoval v tréninku.

   

            Seděl a držel tu, ke které získal sice tak brzo nevysvětlitelné city, ale připadalo mu, že ji zná odjakživa. Díval se jak slunce mizí za obzorem a na jeho místo přichází měsíc doprovázený miliony věrných hvězd. Měl pocit, že ho něco zatáhlo za vestu, když natočil hlavu spatřil jak mu Tsurugina jemná paže obtahuje trup.

„Je ti dobře?" Zeptal se starostlivě Sai.

Tsurugi bezhlasně přikývla.

„Nechceš přespat třeba u mě?" Ptal se Sai dále.

Tsurugi opět bezhlasně přikývla. Sai ji láskyplně vzal do náručí. Něžně ji k sobě přitiskl. Tsurugi položila ruku na jeho hrudník a jemně sevřela pěst, poté opět se spokojeným úsměvem zavřela oči. Sai pokračoval tichým parkem plným hvězd, kterým dominoval rozzářený měsíc.

 

            Ráno probudil Tsurugi letmý polibek na čelo. Zrovna svítalo a ptáci švitořili jako o život. Pomalu otevírala a začínala si uvědomovat své okolí. Ležela na matraci v menší místnosti s obrazy bezejmen.

„Nechám tě tu teď chvíli samotnou a neboj vrátím se." Ujišťoval ji Sai ve dveřích.

„Ve vedlejším pokoji je koupelna čisté oblečení." Usmál se a odešel neznámo kam. Tsurugi ještě chvíli polehávala, ale moc dlouho to nevydržela. Vstala, ustlala a pořádně se protáhla. Po příjemné sprše se oblékla do šatů co ji přinesl Sai. Vesele se usmála, když si uvědomila, že oblečení co i přinesl Sai nejsou dívčí, ale i tak se do nich oblékla a vrátila se do pokoje. Chvilku si prohlížela Saiovi obrazy a pořád nemohla pochopit proč jsou beze jmen. Když už jsi pamatovala všechny obrazy nazpaměť, všimla si v jedné zdi skrytých dvířek. Nějakou dobu váhala, nemyslela si, že je zrovna správné jen tak někomu vlézt do věcí. Ale nakonec je přeci jen otevřela. Naskytl se jí pohled na spousty svitků a knih. Trochu nesměle se podívala na názvy a nadpisy, bohužel ji nic nezaujalo tak dvířka zavřela. Ještě jednou se porozhlédla po pokoji. Napadla ji jen jedna zábavnější věc - otevřela okno a sedla si na parapet.

 

            Mezitím v pracovně Hokage.

„Zkrátka. Buď má úžasný talent, nebo nám lže." Oznamoval Kakashi Hokagemu.

„Máte nějáké návrhy?"  Zeptala se Hokage a zamračeným pohledem přejela po přítomných. Sakuře, Kakashim, Narutovi, Irukovi a Saiovi. Kakashi se podrbal na hlavě a připravoval se na „menší" lež.

„No Iruka říkal, že by ji mohl tak na měsíc vzít na akademii."

„To jsem ni…" Iruka strnul při Tsunadině vražedném pohledu.

„Na to bych asi mohla přistoupit." Hokage se posadila trochu pohodlněji.

„Co když se to nějak zvrtne, nebo prostě nevyjde?" Ptala se dál Hokage.

Tentokráte ji odpověděl Sai.

„Myslím, že by se dokázala spokojit s obyčejným životem a pochybuji, že by nás zradila."

„Jsi citově zaujatý." Opřela se do něj Sakura.

„Ty máš co říkat." Odpověděl Sai.

Sakura se mu chystala odpovědět ale zarazila je ohromující rána, kterou vytvořila Tsunadina pěst mrštěna na stůl.

„Tak a dost! Souhlasím s tím, aby Tsurugi zůstala měsíc na akademii. Pak se uvidí. V nejhorším případě ….."

Sai zatnul pěsti, až mu klouby na rukou zbělali a po místnosti se ozvalo tlumené prasknutí.

Tsunade znaveně mávla rukou aby se rozešli.

 

            Tsurugi seděla v okně, a jakmile spatřila Saie, skočila mu naproti dolů před dům, což se jí moc nepovedlo a tak skončila zadkem na zemi.

„Ahoj." Řekla Tsurugi když jí Sai pomáhal ze země. Usmála se a Sai se ji pokusil úsměv opětovat.

„Pojď dovnitř, něco ti tam ukážu." Pobídl Sai Tsurugi a tak ho následovala zpět do pokoje plného obrazů beze jmen. Když za sebou zavřeli a posadili na jednu ze dvou matrací, Sai spustil.

„Jak by se ti líbilo, kdybys byla ninja jako já, Naruto, nebo Sakura?" Zeptal se.

„Bylo by to úžasné." Tsurugi se vesele usmála. Saie potěšila její odpověď, ale o to víc se obával té další.

„A co kdyby se to nepovedlo?"

Tsurugi pokrčila rameny.

„Když jsem to přežila do teď, tak bych to přežila i potom."

Sai ji k sobě přitiskl, byl rád jak na vše hledí optimisticky.

„Hokage vydala pro tebe povolení, že můžeš měsíc studovat na akademii. Ale prosím slib mi, že nikdy nezradíš vesnici a zůstaneš tu napořád …. Se mnou." Sai na ni obrátil svůj prosebný pohled.

„Slibuji." Tsurugi ho něžně políbila a poté pevně sevřela v objetí.

 

            Dny rychle ubíhali a Tsurugi se i přes své neustálé utahování z Iruky velmi zlepšovala. I když byla o čtyři až devět let starší než ostatní studenti, úžasně mezi ně zapadala. Dokázala si povídat bez jakýchkoli věkových hranic a tím si získala přátelství a důvěru mnoha lidí. A tak se konec měsíce nezvratně blížil. Iruka právě podával hlášení Tsunade.

„ .. Vyniká v taijutsu a ninjutsu, dokonce je o značný kus nad ostatními. Bohužel, ale nedokáže vyvolat ani to nejzákladnější genjutsu, spíše se dá říct, že to odmítá, ale obvykle se z něho dostane na první pokus. Rád bych y ní udělal genina. Ovšem potřebuji vaše svolení." Iruka si oddychl.

Hokage s úsměvem přikývla.

„Jen ještě jedna věc. ……TAJNÁ INFORMACE……..myslím, že se na to nejlíp hodíš ty a Kakashi. Takže zařídíte to?"

„Jistě Hokage." Iruka se uklonil a zmizel.

21.02.2012 11:37:45
Keito
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one