„Zítra je to už měsíc, že?" Zeptal se Sai.

„Ano. Zatím nejlepší měsíc mého života." Tsurugi mu položila hlavu na rameno.

„Jsem rád, že se tak zlepšuješ, ale proč odmítáš používat genjutsu?"

Tsurugi se mu zahleděla hluboko do očí.

„Připadá mi to jako podvod, když někoho chytíš do iluze a hraješ si s ním. Nemá šanci se řádně bránit. Je bezbranný chudák. Vím jak se takový člověk může cítit, proto to odmítám. Stačí mi, když budu schopná se tomu bránit. A pak budu bojovat svou vlastní silou."

Sai se pousmál.

„Opravdu jsi divná a to mám na tobě tak rád." Lehce ji políbil.

„Ty jsi taky divný." Také ho políbila. Položili se do trávy a spokojeně pozorovali oblohu. Po chvilce ležení na zádech se k sobě otočili čelem pomalu se blížili. Už byli skoro u sebe, když mezi jejich obličeje vletěl shuriken a další dva trefili Saie do nohy. Tsurugi pohotově hodila kunai mezi stromy tak od kaď přišli shurikeny.

„Zvládneš to tu?" Otočila se starostlivě na Saie. Jeho rány nevypadaly zrovna příjemně a hrnuly se z ní  široké potůčky krve.

„Buď opatrná." Přikývl Sai s bolestivým úsměvem.

     

             Za okamžik se mu ztratily z doslechu Tsuruginy urychlené kroky.

„Tohle není dobře. Sakra. Musím jí dohnat." Saiovi se podařilo rychle obvázat rány a vstát. Nyní se pokoušel rozeběhnout za svou Tsurugi. Nedařilo se mu to, z rány vytékala krev stále intenzivněji a ochabovala mu, takže neustále klopýtal.

     

            Tsurugi pomalu doháněla útočníka zahaleného v plášti. Při každé lepší příležitosti se ho pokoušela zasáhnout kunaiem nebo shurikenem. Zrovna se připravovala k dalšímu pokusu o útok, když se pronásledovaný z ničeho nic zastavil pod jedním ze stromů.

„Jsme tu!!" Zvolal útočník zahalený v plášti. Tsurugi byl ten hlas povědomý, ale nevnímala to a zakřičela.

„Kryj se."

„Myslím, že to nebude zapotřebí..." Ozval se ze stínu chladný a temný hlas.

„… že Kabuto.?."

Tsurugi se rozšířily zorničky hrůzným překvapením.

„K-k-kabuto?" Zakoktala.

„Kdo si myslíš, že by se sem trmácel?" Kabuto se k ní otočil čelem a sejmul si kapuci pláště. V očích za brýlemi se mu nepříjemně zalesklo.

„Lord Orochimaru a já jsme si pro tebe přišli. Pojď. Vrať se s námi domů." Kabuto natáhl ruku směrem k Tsurugi a Orochimaru se odporně rozchechtal.

„Můj domov je už někde jinde!!" Tsurugi zeskelnatěly oči.

„Že by jsi snad litovala času, kdy jsi nevěděla co je to bolest a nenávist. Toho času co jsme strávili spolu?" Zeptal se uštěpačně Kabuto.

„Nelituji toho času, který jsme spolu strávili." První slza smočila poslední dobou šťastnou tvář dívky, která si myslela, že už zapomněla na to co bylo tak hezké a teď neskutečně bolí.

„Lituji toho, že všechno byla lež. Všechno co jsi pro mě kdy udělal byla lež, všechno co jsi mi kdy řekl. Všechno!!!" Tsuruginy tváře byli smáčeny nekonečnými proudy slaných slz, které ji připadaly hořké jako vzpomínaní na časy, kdy nevěděla co je to bolest.

Zdálo se, že Orochimaru zvážněl.

„Bohužel to všechno nebyla lež. Jak jsem si já sám ze začátku myslel." Řekl Orochimaru.

Kabuto sebou cukl a bylo jasně vidět, že znejistěl.

„Ó ano Kabuto. Zjistil jsem to celkem brzo. Všechny ty drogy potlačující její chakru." Orochimaru si vychutnával slovo po slově.

„Proč?" Zašeptala potichu Tsurugi.

„Není ti to jasné?" Kabuto se už neovládal.

„Není ti jasné proč riskuji vlastní život?." Kabuto se blížil k vystrašené Tsurugi, která couvala a celá roztřesená upustila kunai.

„Riskoval jsem den co den. Skryl jsem tě i když mi lord Orochimaru rozkázal se tě zbavit i s úkrytem. Potlačoval jsem tvé síly, abys nikam nemohla, aby ti nikdo neublížil. Aby mi tě nikdo nevzal!!!" Kabuto stál s rukama opřenýma o strom a bránil tím Tsurugi v jakémkoli úniku.

 

            Saiovi se začínala motat hlava. Noha ho  přestávala bolet, což bylo špatné. Ztratil hodně krve, ale  přesto stále pokračoval. Už poslal své zvířata z inkoustu pro pomoc. Opřel se o strom a těžce oddychoval. Nikdy by ho nenapadlo, že v den kdy chtěla Hokage přezkoušet Tsuruginu věrnost někdo přijde a všechno pokazí. Všiml si, že další obvaz je už úplně prosáklí krví a tak se posadil a ránu si převázal. Chvíli na to za sebou uslyšel kroky. Byl to Kakashi s Irukou.

„Mistře kakashi asi jsem ztratil stopu." Oznamoval znaveně Sai.

„Nevadí." Zavrtěl Kakashi hlavou.

„Mám pomoc."  Kývnul hlavou za Iruku. Seděl tam ninja pes Pakkun.

Pakkun nepřítomně hleděl do prázdna. Poté zavrčel. „Orochimaru." Rozeběhl se následován skupinou lidí plných zmatku. Iruka podpíral Saie, který se neskutečně strachoval o Tsurugi.
21.02.2012 11:37:11
Keito
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one