„Chránil jsem tě před vším, před vším co by ti mohlo ublížit. Dokonce i před lordem Orochimarem. Chránil jsem tě před tvým vlastním otcem…." Kabuto se zasekl, jako by řekl něco co neměl.

„Kabuto! To jsi neměl říkat." Orochimaru vypadal rozladěný.

„Co s tím, ale nadělám. Myslím, že stačí, když sám zabiješ to neposlušné dítě." Orochimaru se odporně uchechtl.

„Nemůžu." Vydechl tiše Kabuto.

„Udělej to a možná ti odpustím."  Orochimarova ještě více potemněl hlas.

„Promiň Tsurugi, ale dnes už neutečeš svému osudu. Už neutečeš mě." Zašeptal Kabuto Tsurugi do ucha. Na krku se jí zalesklo ostří, které se jí ledově natahovalo po hladké kůži. Kabuto odtáhl hlavu od jejího ucha a chystal se jí dát svůj první poslední polibek. Tsurugi odvrátila tvář, ale Kabuto ji chytl rozklepanou rukou za čelisti a přitahoval ji k sobě. Od jeho největší touhy ho dělily jen milimetry. Už jen zlomek vteřiny a měl to, co tak dlouho chtěl. Zavřel oči, srdce se mu chvělo. Už jen….

„Vypadni od ní!!"

Kabutovy rty se dotkly místo těch Tatsuiných rtů chladné čepele Saiova kunaie. S bolestným výkřikem odskočil od zmatené Tsurugi, která se sesunula na zem s hlavou schovanou mezi klínem a rukama. Kabuto si pohotově vyléčil rány na nosu, rtech a bradě. To však nemohlo skrýt tvář zbrocenou krví, ve které nenávistně plály oči. Sai přiskočil k Tsurugi a mezitím začal Kakashi s Irukou zaměstnávat Kabuta a Orochimara.

„Kabuto jdeme! Mou dceru potrestáme jindy, ale s tebou si to vyřídím zanedlouho."  Zavrčel Orochimaru.

Kabuto se bolestně zasmál. V okamžiku oba zmizeli.

Tsurugi se choulila u stromu. Sai ji něžně pohladil po rudých vlasech. Tsurugi se mu ovinula kolem hrudníku.

„Prosím, řekni, že lže, že není můj otec. Prosím, prosím." Skrápěla mu hrudník slanými slzami plnými bezmoci a neštěstí.

„Neboj. To nevadí, nikomu to nevadí." Utěšoval i sám sebe Sai a začal se jemně kolébat. Z ničeho nic povolil Tsurugin stisk kolem jeho hrudi. Skončila v bezvědomí v Saiově náručí. Zrazena a milována dvěma naprosto odlišnými muži. Jeden ji chce za každou cenu zabít a druhý by za ni položil život. Od dnešního dne se ti dva nenáviděli, protože milovali.

           

            Když se Tsurugi probrala ocitala se na své matraci a asi deset centimetrů od té její ležela Saiova, což byla velká změna. Obvykle totiž jejich matrace sídlili na opačných stranách pokoje. Oknem svítil měsíc přímo na uhlové vlasy lesknoucí se jako srst vlka, pod nimiž se skrývala pobledlá šíje o to víc svůdná v zářivém třpytu měsíční ho světla. Tsurugi rychle zavrhla myšlenku, že by si k Saiovi lehla. Vstala a pomalu se odšourala k oknu, kde si sedla na parapet a s myslí zatoulanou hluboko v pochmurných vzpomínkách na uplynulí den si se zájmem prohlížela měsíc promítajíc si na něm nejrůznější představy. S nechutí odvrátila pohled, když se jí před očima proměnil znak listové v slizkého hada. Málem vypadla z okna, když se jí z ničeho nic dotkla teplá ruka. S hřejivým úsměvem se otočila na Saie, který ji odhrnul neposedný pramínek vlasů z obličeje a vášnivě ji políbil. Odtáhl ji dál od okna a přitiskl ke zdi. Oba dva se pomalu sesuli na zem. Saiovi projela ruka po Tsuruginých křivkách. Vychutnával si každý milimetr. Tsuruginy ruce mu zajely do vlasů z nich na šíjí. Jejich rty se za celou tu dobu neodtrhly. Sai začal rozepínat Tsurugi vestu a ta zase jemu. Ani nevěděli jak, dostali se k matracím, schovali se pod deku a víc nebylo světu dopřáno vidět.   q _ p

 

            „No tak." Sakura naštvaně zabouchala na dveře, už dvě minuty se dovolávala vpuštění do Saiova pokoje.

„Sakra Saii vždyť už je poledne!" Sakura se už neudržela a se zlobným výkřikem vyrazila dveře.

„Hokage řík-k-k-kala." Zarazila se vprostřed slova, když spatřila jak na ní hledí dvě rozcuchané osoby z pod deky a všude kolem se povalovalo oblečení. Celá rudá se otočila vyskočila z pokoje a silně za sebou zabouchla.

„Koukejte se rychle dát do normálu!!! Chce nás vidět Hokage."  Ozvalo se zpoza dveří výhružně.

 

            Po čtvrť hodině se konečně všichni dostavili do pracovny Hokage.

„Takže už jsme tu všichni." Začala Hokage.

„Byli bychom tu dřív kdyby si někdo nepřispal." Narazila Sakura na to co nalezla u Saie v pokoji. Chudák Shizune se sotva udržela, když Tsurugi zrudla ; napůl studem, napůl vztekem a když se jí pokusil Sai napodobit. To už Shizune nevydržela a o chvíli později sbírala složky, které upustila pomalu po celé pracovně.

„Pardon." Omlouvala se Shizune.

„To nic." Řekla Tsunade, která se tak tak držela, aby nevybouchla jako Shizune.

„Takže tedy k věci." Obnovila Tsunade svůj hovor po směšné přestávce.

„ Po tom co se včera stalo…." Tsurugi píchlo u srdce, když pomyslela na uplynulé události.

„ …. Mám na tebe jedinou otázku." Tsunade se zadívala hluboko do Tsuruginých očí.

„Jsi ochotna a schopna udržet si ohnivou vůli po zbytek svého života a bránit tuto vesnici, se svými přáteli, jako svou rodinu?" Tsunade si nedovolila přetrhnout jejich pohled, i když ji začínalo mravenčit.

„ Ano. Přísahám, že má vůle nikdy nepohasne a udělám vše pro vesnici a přátele." Odpřísáhla Tsurugi. Nebylo to jen tak nějaká přísaha, alespoň pro Tsurugi ne. Její slovo platilo jako, že smrt dolehne na každého. Tak to cítila.

Tsunade se konečně odvážila přetrhnout její oční kontakt s Tsurugi. S jemným úsměvem kývla na Iruku. Ten přešel k Tsurugi a do ruky ji položil čelenku se znakem listu.

„Ale nemysli si, že ti ten měsíc jen tak odpustím." Iruka se od srdce zeptal a Tsurugi mu to oplatila šibalským úsměvem.

Teď je konečně doma. Ona nová kunoichi z Konohy jménem Tsurugi Shini.

21.02.2012 11:37:25
Keito
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one