Nad Konohou vyselo jasné polední slunce. Na rozdíl od očekávání byla plná zmatku. Od té doby co se vrátila průzkumná skupina z Orochimarova sídla se všude šuškalo, ze prý přivedli nějakého podivného zajatce. Zčásti měli pravdu, ale zajatec byl....

   

     Uprostřed místnosti seděl asi tak šestnácti letý  chlapec, kolem něj stalo několik shinobi. Chlapec na židli si všechny se zájmem prohlížel a pokaždé se pohledem zdržel trochu déle u stříbro vlasého muže.

     Blonďatý muž s vlasy svázanými do dlouhého ohonu jen bezmocně zavrtěl hlavou.

"Tomuhle se do mysli nedostanu, zřejmě bych to nedokázal ani kdyby mi to sám povolil."

"To mu máme věřit?" Obořil se na něj muž s brýlemi.

"Ani Ibiky ho nedokázal přimět něco říct! Myslíš, že nám řekne pravdu jenom když ho poprosíme?" Pokračoval ve svém protestu.

"Rozhodně jsme to ještě nezkusili." Blonďatá žena konečně otevřela své hnědé oči. Přistoupila přímo k chlapci a zahleděla se mu hluboko do očí.

"Můžeš mi slíbit, že mi budeš odpovídat pravdivě ?" Zeptala se žena pevným, ale přívětivým hlasem. Chlapec vesele přikývl.

"Já lhát nebudu." Promluvil chlapec poprvé od té doby co ho našli. Všichni zaraženě hleděli na osobu sedící před nimi.

„[b]Udělala[/b] jsem snad něco?" Dívala se chlapec/[b]dívka[/b] na zírající lidi kolem ní.

"Ne nic."  Řekla žena, která se jako první vzpamatovala.

„Tak tedy začneme. Jak se jmenuješ?" Začala se vyptávat žena.

„Tsurugi." Odpověděla dívka nesměle a začala si hrát s prsty.

„A dál?" Ptala se blonďatá žena. Odpovědi se jí nedostalo ani po dlouhých vteřinách.

„Tak jinak, já jsem Tsunade Senju a jsem Hokage vesnice ukryté v listí."

„Tsurugi S..Shi… jsem Tsurugi Shini." Zrudlá Tsurugi se držela křečovitě židle vypadala, že neočekává zrovna příjemné věci. Tsunade k ní přistoupila a položila jí ruku na rameno. Tsurugi sebou trhla tak, že spadla ze židle. Dívala se na Tsunade vyděšeným pohledem, pohledem toho co nikomu nevěří a nečeká od ostatních nic jiného než nepříjemnosti.

„Promiňte." Tsurugi sklopila pohled.

„To nic. Proč máš takový strach?" Tsunade se smířlivým pohledem zvedla Tsurugi ze zemně. Tsurugi jen dál zarývala pohled do země.

„Kakashi! Prosím vezmi jí s sebou a třeba zkus seznámit se svým týmem."

Stříbro vlasý muž přikývl. Když odcházel u místnosti zadržela ho Tsunade ještě na nepostřehnutelný okamžik.

„Ať je pořád pod dozorem!"

 

 

            „Sakura by měla být v knihovně." Řekl z ničeho nic Kakashi a zabočil za roh. Chtěl mluvit něco dál ale v tom mu zabránila bolestivá srážka s růžovláskou nesoucí plno knih.

„Sakra, jakej kr*ten … jejda promiňte mistře Kakashi."

Kakashi pomohl růžovlásce vstát a podával jí knihy.

„Mně promiň Sakuro, nemáš chvíli?"

Sakura se podívala na chlapce, kterého Kakashi podivuhodně držel za ruku.

„Jasně, ale nejdřív tedy musím odnést ty knihy nazpátek."

„Můžeme s ní ?" Zeptala se [hide=Tsurugi] kterou Sakura považovala za chlapce tak jako ostatní XD[/hide].

„Běž se Sakurou sama, já musím ještě něco vyřídit." V tu chvíli se Kakashi vypařil.

„Sama?" Ptala se sama pro sebe Sakura.

„Počkat ty chceš říct, že jsi holka?" Zařvala Sakura s vytřeštěným pohledem.

„Jo jsem. Můžu něco vzít?" Řekla Tsurugi a vesele se usmála s nataženými pažemi k Sakuře. Roztřesená Sakura jí předala polovinu knih a vedla je ke knihovně.

 

            Když vrátili knihy, vydali se do parku.

„Co jsi vlastně zač?" Zeptala se Sakura ne zrovna slušně Tsurugi.

„Nevím, neřekli mi to." Odpověděla Tsurugi honíc se za motýlem.

„Aha. A máš aspoň jméno?" Vyptávala se dál Sakura.

„Tsurugi."  Tsurugi se nečekaně zastavila a ukázala prstem na palouček.

„Co je to za kluka a proč je ten kluk tak bílý?"

„To je Sai, můžeme jít za ním a zeptáš se ho sama." Sakura pokynula směrem k palouku.

    Jakmile došli k Saiovi Sakura spustila.

„Saii tady máš někoho na povídání. Jmenuje se Tsurugi a je to [hide=holka] Ano Tsurugi je holka!!![/hide]. Vysvětli jí pár věcí a pak si dělejte co chcete."  V tu ránu Sakura zmizela, snad ještě rychleji než Kakashi.

    Tsurugi si tiše sedla a se zájmem pozorovala jak Sai čte.

„Ty jsi ta z Orochimarova úkrytu?" Sai se ani neobtěžoval odtrhnout oči od řádků.

Tsurugi nehlasně přikývla.

„Jak dlouho jsi tam byla?"

„Nevím, asi celý život, nepamatuji si nic z toho co vidím teď kolem sebe." Tsurugi zavřela smutné oči.

„Aha" Řekl zamyšleně Sai. Šáhl do stohu knížek a jednu z nich podal Tsurugi.

„Umíš číst?"

Tsurugi přikývla a začala číst jednu z mnoha podivných knížek.

 

     Sakura seděla ve stínu stromu přes dvě hodiny, ale za tu dobu se nestalo nic jiného, než že Tsurugi pokročila v Knížce. Když už Sakura vzdávala své pozorování, stalo se něco co doopravdy neočekávala.

 

     „Saii vždyť se ta knížka pořád opakuje." Tsurugi trochu otráveně odložila knížku k ostatním knihám o chování ve společnosti a podobných žvástech.

„Nezkusíme něco jiného?"

Sai na ni nechápavě hleděl.

„Jseš fakt divnej." Konstatovala prostě Tsurugi.

„Promiň." Začal se omlouvat Sai.

„Za co se omlouváš?" Tentokrát nasadila nechápavý výraz Tsurugi.

„Za to, že jsem divný."

„Za to se nemusíš omlouvat. Mně se to vlastně líbí."

Sai překvapeně zamrkal. Tsurugi se k němu rychle nahnula a letmo ho políbila.

Nastalo trapné ticho.

„Víš ty jsi taky divná." Řekl Sai a tentokrát to byl on kdo líbal, tentokrát se neodtrhli, ale zůstali v milostném objetí.

    

    Sakura zcela zkoprněla.

„Já jen chtěla vědět jak se bud chovat a teď jsem jediná kdo nedostal pusu." Zuřivě se rozhlížela po okolí a první koho spatřila..

„Kibo!" Zavolala na chlapce ležícího pod nedalekým stromem s jeho obřím psem.

„Už jsi to někdy zkoušel?" Ptala se ho bez ostychu.

Kiba na ní nechápavě zíral.

„Už jsi to někdy zkoušel?" Zopakovala svou otázku Sakura.

„Vůbec nechápu o čem to mluvíš." Bránil se Kiba.

Sakura se praštila dlaní do čela. Skočila Kibovi kolem krku a přitiskla své rty na jeho. Kibovi se to zřejmě zamlouvalo, protože chytil Sakuru kolem pasu a něžně ji k sobě přitiskl.

  

Náhodou  procházela parkem dívka jménem Hináta a vedle ní chlapec Naruto, který do ní pořád hučel jak je rámen skvělý. Když si Hináta všimla Sakury a Kibi u cesty, chtěla Naruta otočit a jít pryč, ale Naruto si páru už také všiml. Rychle políbil Hinátu a  utíkal na palouček, kde právě byli Sai s Tsurugi, tak aby si ho Sakura všimla. Jakmile se tak stalo odtrhla se Sakura od Kibi, chytla ho za ruku a také ho odtáhla na palouček.

 

    Trojice párů se povalovala na malém paloučku a všichni, i když to předem nečekali, měli v sobě divný pocit, že se jejich cesty už nikdy nerozejdou.

    Sai ležel zamotaný s Tsurugi, něžně jí hleděl do očí a prsty jemně prohrabával její rudé vlasy. Hináta ležela narutovi v klíně a nechávala si do ucha šeptat sladká slůvka. Kiba tiskl Sakuru zády ke stromu a začínal požadovat věci, které se moc nehodili na veřejnost. Všichni si přáli aby tato chvíle nikdy neskončila, ale osud je zlý.

21.02.2012 11:36:46
Keito
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one